Rönn

A tak tedy seděl Rönn opět s magnetofonem v izolačním pokoji Karolinské nemocnice, jenže tentokrát to nebylo na chirurgii, ale na psychiatrii, a jeho společníkem nebyl nesnesitelný Ullholm, ale Gunvald Larsson.
Lékaři na Björnu Forsbergovi vyzkoušeli uklidňující injekce a všelicos jiného a ošetřující lékař v jeho pokoji strávil už několik hodin, ale pacient jenom neustále opakoval:
"Proč jste mě nenechali umřít?"
Opakoval to zas a zas.
"Proč jste mě nenechali umřít?"
"To je fakt," zamumlal Gunvald Larsson.
Lékař se na něho přísně podíval.
Vlastně by tu ani neseděli, nebýt určitého nebezpečí, že Forsberg opravdu zemře. Lékaři usoudili, že utrpěl neobyčejně silný šok, že má slabé srdce a totálně zničenou nervovou soustavu, a tuto diagnózu zaokrouhlili závěrem, že jeho všeobecný stav není tak zlý, i když ovšem na druhé straně může kdykoli dojít k srdečnímu záchvatu, kterým by všechno skončilo.
Rönn přemýšlel, co to tedy ten všeobecný stav vlastně je.
"Proč jste mě nenechali umřít?" opakoval Forsberg.
"Proč jste nenechal Terezu Camaráo žít?" oplatil mu otázku Gunvald Larsson.
"Protože to nebylo možné. Musel jsem se jí zbavit."
"Ale proč?" zeptal se unaveně Rönn.
"Neměl jsem na vybranou. Zničila by mi život."
"Ten jste si, jak se zdá, stejně zničil sám," namítl Gunvald Larsson.
A lékař se na něho znova přísně podíval.
"To vy nemůžete pochopit," řekl Forsberg."Zakázal jsem jí, že už za mnou nesmí přijít. Dokonce jsem jí dal peníze, přestože jsem jich moc neměl. A přesto..."